PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdá se, že uječeným Švédům z HARDCORE SUPERSTAR začaly v tomto období jejich kariéry opět zlaté časy. Jednak se konečně vyhrabali z problémů s vydavatelstvím, které je zastihly úplně nepřipravené a prakticky zazdily jejich druhé i třetí řadové album a za další jim dorostla početná generace nových příznivců zajímajících se o křiklavý glam metal a rock´n´roll, který slavil nemalé úspěchy v Americe osmdesátých let a jehož jsou právě HARDCORE SUPERSTAR velkými uctívači. Navíc nám jej přinášejí ve špičkové kvalitě a se současným zvukem. Od bezejmenné čtyřky, která se velmi povedla, jsou však jejich trable definitivně pryč. Album „Hardcore Superstar“ (2005) sklidilo zejména ve Skandinávii mnoho úspěchů a kapela na jeho podporu dva roky vydatně koncertovala jak v Evropě, Spojených státech tak i v Japonsku. Na podzim loňského roku nadešel tedy čas na následovníka, o kterém můžu s půlročním zpožděním říci, že na vítězné tažení svého předchůdce víc než dobře navazuje. Album „Dreamin´ In The Casket“ (2007) tedy splňuje všechny předpoklady stát se jejich dalším povedeným zápisem.
Prakticky zůstalo vše při starém. Chytlavé skladby s hitovými ambicemi jsou opatřeny metalovou energií, výbornými hráčskými výkony a výraznými refrény ve stylu velkých vzorů z americké produkce konce osmdesátých let. Celá kapela šlape jako výtečně seřízený stroj a znovu velmi věrohodně navozuje atmosféru dávno zašlých časů. Album obsahuje velké množství atraktivních skladeb, ale i moderní sound poplatný době svého vzniku, takže bohudík nedojde k nějakému nárazu do vrat dvacet let zaprášených katakomb. Na to HARDCORE SUPERSTAR až příliš dokonale přetavují hudbu svých vzorů do světa dnešních zvukových technologií. Starý tak zůstává jen způsob vyjadřování, naopak mladý je zvuk a energie s jakou skupina operuje. Ke skladbám samotným by se dalo říct asi toto. Ať už mám na mysli výtečnou titulní položku nebo třeba „Medicate Me“ a „Silence For The Peacefully“, všechny zmíněné songy přesně zapadají do koncepce hudby, která už před dvaceti lety žala obrovské úspěchy, ale zároveň může oslovit i současnou generaci, což lze přičíst snadno zapamatovatelným zpěvům, tvrdému modernímu zvuku, ale i dnešnímu boomu všeho, co vizuálně nějak připomene pestrobarevná osmdesátá léta.
HARDCORE SUPERSTAR nahráli desku, na kterou čekala spousta jejich fanoušků. Znovu velmi dobře zvládnutý rock´n´roll oslavující odkaz hair metalové scény samotného konce osmdesátých let. Skupina dokázala, že i s takovými vzory jako jsou SKID ROW nebo BULLET BOYS lze v dnešní době znít moderně a poměrně atraktivně.
Znovu velmi dobře zvládnutý rock´n´roll oslavující odkaz americké hair metalové scény samotného konce osmdesátých let.
8 / 10
Joakim Berg
- zpěv
Thomas Silver
- kytara
Martin Sandvick
- baskytara
Magnus Andreasson
- bicí
1. Need No Company
2. Medicate Me
3. Dreamin' In A Casket
4. Silence For The Peacefully
5. Sophisticated Ladies
6. Wake Up Dead In A Garbagecan
7. Spreadin' The News
8. This Is For The Mentally Damaged
9. Sensitive To The Light
10. Lesson In Violence
11. Sorry For The Shape I'm In
12. No Resistance
Split Your Lip (2010)
Beg For It (2009)
Dreamin´In The Casket (2007)
Hardcore Superstar (2005)
No Regrets (2003)
Thank You (For Letting Us Be Ourselves) (2001)
Bad Sneakers And A Piňa Colada (2000)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Gain Records
Stopáž: 51:07
Produkce: Hardcore Superstar
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.